JUDr. ZDENĚK HROMÁDKA

Index Advokátní kancelář
www.iadvokat.eu

KONTAKTNÍ ÚDAJE:

Adresa:
Třída Tomáše Bati 385
763 02 Zlín Louky

IČ: 66204551
zapsán v Seznamu advokátů
u ČAK pod č. 00194

E-mail: info@iadvokat.cz

Otevřeno:
Po - Čt 7 - 16 hod
Pá 7 - 15 hod

Najdete nás na mapy.cz

Telefon:
+420 577 212 835

GSM: +420 737 456 586

WhatsApp

Skype me!

Facebook
PŘIHLÁŠENÍ UŽIVATELE:

Jméno:

Heslo:

Spotřebitelské smlouvy uzavírané "na dálku"

Pojem spotřebitel a spotřebitelská smlouva
Dříve než začnu se samotným rozborem spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku, bylo by vhodné se blíže podívat, co to vlastně spotřebitelská smlouva je a kdo je považován z pohledu práva za spotřebitele.

Jak již plyne ze samé definice, spotřebitelem je osoba, která něco spotřebovává. Nachází se tedy na pomyslném konci spotřebního řetězce, je vždy konečným adresátem služby nebo zboží. Tyto služby nebo zboží získává za účelem osobní spotřeby, ne za účelem jejich dalšího prodeje. Je tedy každá smlouva, kterou spotřebitel uzavírá, smlouvou spotřebitelskou? Odpověď na tuto otázku nám poskytuje ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které spotřebitelské smlouvy definuje jako smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je přitom osoba, která v rámci smluvního vztahu vystupuje v rámci své podnikatelské činnosti.
Ze shora uvedeného plyne, že kupuji-li si v obchodě rohlíky a salám ke snídani (pro osobní spotřebu), uzavírám spotřebitelskou smlouvu kupní, neboť jsem toto zboží koupil od obchodníka, který mi jej prodal v rámci své podnikatelské činnosti.

Ochrana spotřebitele a její legislativní zakotvení
Bez ohledu na obecně platné právní zásady hovořící o rovném postavení subjektů musím konstatovat, že realita je mnohdy poněkud odlišná. Ekonomická pozice na trhu a praktiky některých podnikatelů způsobují, že spotřebitel má na vybranou pouze dvě možnosti: buď si zboží či službu koupí nebo ji odmítne. Vyjednávání o smluvních podmínkách zde nepřichází do úvahy. Spotřebitel navíc ve většině případů ani nedisponuje dostatečnou odbornou způsobilostí (ne každý musí být právníkem). Spotřebitel vystupuje jednoznačně ve vztahu k podnikateli v slabším postavení, což je důvodem pro jeho zvláštní ochranu. Její základ nalezneme v občanském zákoníku v části spotřebitelské smlouvy a v jiných zákonech, jakými jsou např. zákon o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.), zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (č. 59/1998 Sb.) atd.

Co to znamená "prodej na dálku"
Jak jsem se již výše zmínil, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, o dílo případně jiné, pokud je na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Tyto ovšem nemusí být uzavírány nezbytně za současné fyzické přítomnosti smluvních stran, tedy např. přímo v obchodě či na tržišti, ale i prostřednictvím telefonu, faxu, poštovní objednávkou, z katalogu či stále častěji také na internetu nebo pomocí teleshoppingu. Tyto komunikační prostředky nám umožňují nakupovat v libovolném čase, dovolují nám prohlížet si zboží, aniž bychom museli vystát dlouhé řady u pokladen či bojovat o volné místo na parkovišti. Tento druh nakupování ovšem kromě nezpochybnitelných výhod přináší spotřebiteli i jistá rizika. Co když zboží, které jsme si objednal, vůbec nedorazí? Nebo je zcela odlišné od zboží, které prodejce propagoval v katalogu? Na nebezpečí výskytu těchto problémů zákonodárce pamatoval, a proto občanský zákoník obsahuje zvláštní úpravu ochrany spotřebitele při uzavírání tzv. smluv na dálku.

Občanský zákoník v ustanovení § 53 odst. 4 stanoví, že při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem srozumitelně, jasně a určitě známy informace o podnikateli, zboží nebo službě, ceně za zboží nebo službu, nákladech na dodání, způsobu dodání, platbě a poučení o právu na odstoupení. Pokud spotřebitel uzavřel smlouvu s pomocí těchto prostředků, má právo od ní odstoupit (tedy zboží vrátit) do 14 dnů od převzetí plnění, a to i bez udání důvodu. V případě, že ale podnikatel nepředal či nezpřístupnil spotřebiteli informace, které stanovuje zákon, lhůta na odstoupení se prodlužuje na 3 měsíce. Pokud během ní spotřebitel informace dostane, ukončuje se a začíná běžet lhůta 14denní. Když se již spotřebitel skutečně rozhodne objednávku zrušit, doporučuji, aby tak učinil písemnou doporučenou poštovní zásilkou, průkazně faxem nebo e-mailem. Ústní odstoupení od smlouvy (telefonicky) není účinné, nedohodnou-li se dodavatel a spotřebitel na opaku. I v takovém případě bych ovšem z důvodu právní jistoty spotřebitele a ve smyslu rčení "co není psáno, to není dáno" upřednostňoval písemné odstoupení.

Dále občanský zákoník v ustanovení § 56 stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. V opačném případě by takové smlouvy byly neplatné.

Koupě zboží po internetu
I přes shora uvedená ustanovení, která mají za cíl chránit spotřebitele a nepochybně k tomu i přispívají, skýtá koupě zboží prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, především pak prostřednictvím internetu, značná rizika, která u tzv. "kamenných obchodů" nejsou.
Hlavním rizikem je především anonymita, kdy často vůbec nevíte, kdo vlastně vám dané zboží prodává. Dále platí, že řada internetových obchodů nedodržuje zákonem stanovené informační povinnosti a v případě reklamace zboží se může lehce stát, že zákazník zjistí, že naletěl. Z tohoto důvodů by se každý, kdo hodlá využít služeb internetových obchodů, měl řídit určitými zásadami opatrnosti, které mu mohou pomoci předejít případnému zklamání z nepovedeného obchodu a ztráty těžce vydělaných peněz:

  • Vyhledat si před samotnou koupí co nejvíce informací o společnosti. Skvěle vypadající internetová stránka nemusí ještě znamenat, že je společnost k takovému obchodu oprávněna. Cennou pomůckou Vám mohou být názory a zkušenosti jiných spotřebitelů uveřejněné na internetu.
  • Zjistěte si kompletní obchodníkovou adresu a telefonní číslo a ověřte si údaje o něm na obchodním rejstříku (www.justice.cz), příp. na živnostenském rejstříku (www.mfcr.cz). Nenakupujte na internetových stránkách, které tyto informace neobsahují.
  • Přečtěte si pořádně smluvní podmínky, které mnohdy bývají umístěné v místech, kde byste si jich nemusel všimnout, případně jsou napsány malým písmem.
  • Zjistěte si, co všechno zahrnuje cena. Zahrnuje také daň, poštovné a balné? Nejsou kalkulovány nějaké další nejasné poplatky?
  • Nepotvrzujte svou objednávku, dokud si nebude zcela jisti, kolik přesně Vás to bude stát.
  • Využívejte pouze ty internetové adresy, které umožňují platby zabezpečeným systémem. Internetové stránky by měly začínat https//- to "s" znamená, že jsou bezpečné. Bezpečné stránky mají kódový systém, který je označen visacím zámečkem dole na obrazovce a který se objeví, když vyplňujete své údaje o platbě.
  • Vždy si uchovejte kopie všech informací týkajících se koupě. Vytiskněte si objednávku, její potvrzení, obchodní podmínky a všechny popisy uvedené u daného zboží či služby.
  • Nikdy nezapomínejte na svoje práva, která Vám právní řád poskytuje, zejména na právo odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu do 14 dní od koupě. Neznalost zákona totiž neomlouvá.

Jak se bránit? V případě, že byla některá z práv spotřebitele porušena, měl by se spotřebitel vždy obrátit na prodejce s reklamací. Pokud prodejce reklamaci neuzná, může se spotřebitel obrátit na Českou obchodní inspekci s podnětem, aby prověřila korektnost chování prodejce a zda prodejce neporušuje zákon. Nebude-li sjednána náprava, nezbývá spotřebiteli nic jiného, než se obrátit na soud s příslušnou žalobou. Nicméně bych všem doporučoval myslet před uzavíráním spotřebitelské smlouvy na dálku na jednu českou, stoletími prověřenou moudrost, "dvakrát řež a jednou měř".

© 2018 Zdeněk Hromádka. All rights reserved.